To vím, aspoň moji rodiče to tak říkali. Ale co si tak pamatuju, mezi lidmi, kteří tehdy byli děti nebo byli mladší, byl hodně rozšířený názor, že vzpírat se Sovětům nemá smysl a Sověti že nepadnou. A i ti starší, co vím z okolí, že tomu v zásadě přizpůsobili, byli vděční za klid a relativní stabilitu, to, že stačí neprovokovat, že se v zásadě už ani nechce věrnost komunismu, jen deklarativní stanovisko. Pamatuju se, že vzrušení vyvolalo zvolení Gorbačova (mladý, a s takovou babou po boku...), ale to byla spíš vlna, perestrojka se v mém okolí moc neodrazila. Myslím, jestli si vzpomínám, tak nálada ve smyslu, že se ledy můžou hnout, se začala rozjíždět po Mitterandově snídani s disidenty.