Cinnamon,

přesně tak to vidím taky.

Jak bych mohla odsoudit třeba svého pěstouna, který v KSČ byl, ale ani tehdy se před námi netajil tím, že to není jeho přesvědčení, ale že je to kvůli lepšímu místu v práci? Nikdy nikomu neublížil, spíš se vždycky snažil pomoct, nikdy jsem neregistrovala, že by se zachoval neférově, a ujal se de facto cizího dítěte a dal mu domov, ač nemusel a nikdo by mu neřekl půl slova, kdyby to neudělal?

Nebo bych měla odsoudit svého tátu, který se režimu bál, ale byl pevný - do strany nikdy nevstoupil, ale třeba nejít k volbám si netroufl, a v životě by se nezapojil do žádného odboje?

Pro mě je rozhodující, že oba vedli slušný a poctivý život, nikomu neublížili a můj pěstoun třeba mně hodně výrazně pomohl. Prostě život není černobílý a ač možná někdy mívám sklony k radikalismu, tak považuju za důležité i jiné věci, než členství nebo nečlenství ve Straně.

Ale příznačné je, že NIKDO z lidí, co znám a mám ráda, na nikoho jiného jejich ne/členství nevytáhl, a nikdo to těm druhým neomlacoval o hlavu ani předtím, ani potom.