Grainne,

já jsem někde četla, že americké nevěsty předpisují svým družičkám, jaké mají mít šaty (stejné, sladěné do barvy a tak).

To by mi připadalo OK v momentě, kdy by s tím všechny strany počítaly a těšilo by je to.

Ale pokud pro někoho ušití těch šatů znamená třeba nepřiměřený náklad, tak mi to přijde vůči těm hostům hloupé.

Stejně tak jako "tematické svatby" jsou moc hezké (ostatně měli jsme také takovou), ale neumím si představit, jak bychom do tématického oblečení cpali starší konzervativní příbuzné, vždyť by se cítili blbě oni i my.

Takže my jsme to měli tak, že kdo CHTĚL a MOHL, přišel tematicky oblečen, kdo nechtěl, nemusel, a nikomu to nevadilo.

Mně by strašně vadilo mít takovou tu superformální svatbu, kdy se křivě kouká na každý křivý vlásek v účesu. Vůbec by mi v tomhle směru vadila přílišná sešněrovanost, takové to "co by tomu řekli lidi".

My jsme si svatbu platili i organizovali sami, nikdo jiný nám do toho neměl co mluvit nebo nad tím ohrnovat nos. Taky ti lidi, které jsme si tam zvali, mají buďto smysl pro recesi, nebo aspoň nejsou studení čumáci, takže podle povahy se buď recese účastnili, nebo pobaveně přihlíželi. Myslím, že na to nikdo ze zúčastněných nevzpomíná jako na křeč, a doufám, že si to všichni užili.

Ponaučení - pořád to samé, myslím, že hlavními postavami svatby jsou sice ženich a nevěsta (a tudíž by je nikdo neměl cpát do ničeho, co nechtějí, viz ty různé chomouty a koule), ale zase by ženich i nevěsta měli mít rozum a neklást na své hosty nereálné nároky (a takové hosty, u kterých hrozí nesplnění základních nároků, jako že přijdou v džínách a na svatbě ztropí ostudu, na svatbu pro jistotu vůbec nezvat).