Manko - to zase prrr.
Já to pamatuju taky, byť jsem byla těsně po pubertě, když přišla revoluce.
Měla jsem šťastné dětství, ale odmalička jsem viděla, co se v rodině děje, a to jsme nebyli žádní extra disidenti - prostě byl ve straně z celé velmi rozvětvené rodiny jen pradědeček (narozen těsně po začátku 20. století), který tvrdil, že on je komunista, zatímco ti, kdo vládnou žádní komunisti nejsou, neb to jsou svině , dále pak jsme měli příbuzné v emigraci, naši se pohybovali kolem bigbeatu a undergroundu a x dalších faktorů, které probudily zájem StB a vyvolaly šikanu ze strany soudružek učitelek u mě i mých rodinných vrstevníků.

Stejně na tom bylo mnoho rodin mých spolužáků ze základky.

Pozitivního? Co bylo? Ano, ta lidská solidarita a soudržnost se v některých chvílích dala i krájet.
Jenže u davů to bylo vybuzeno davovým nadšením a to, kdo pomáhali a drželi pospolu i normálně, jsou stejní dodnes.
To se nemění ;-)

Ale to jsem se moc rozepsala - chci tím říct, že nejsou jen staříci, kteří pamatují ty doby...