Moniko,
myslím, že je ve Vašem případě zásadní jedna věc, pakliže se mýlím, přijměte mou omluvu, ale působí to na mě tak, že jste dosud nezažila absolutní propad klasické medicíny při léčbě vážné či chronické nemoci, kdy člověk opravdu propadá beznaději a pokud uvažuje jasně, tak vidí, že se lékaři v diagnózách plácají v různých orgánech a nejsou schopni stanovit a tím pádem ani léčit příčinu nemoci. Sice víme téměř přesně kdy a jaký lék jakým způsobem funguje, nicméně plošná paušalizace v předepisování léků je přece jenom zarážející. Klasická medicína určitě má nezastupitelné místo a poskytuje jistě dostatek důkazů materiální povahy, ovšem i takových, kdy jednou je nemoc "vyléčena", po měsíci zase a za další dva měsíce též a najednou, zcela překvapivě, je umně vybudován řetězec, který je nazván chronickou nemocí a který je patřičně zastřešen dalšími medikamenty, které ovšem nic neléčí, pouze pacienta udržují tak nějak falešně nad vodou.
Homeopatie, alespoň při prvním setkání s ní, určitě vyžaduje dávku víry (každý máme tu svou víru v něco:)), ale také vyžaduje pacientovu disciplínu a v tom, se domnívám, je klasická medicína pro pacienty daleko pohodlnější.