:-)))
tak můj muž zase nechtěl jen tak obyčejný oblek, ale musel mít sako se stojáčkem. a to jsem byla ráda, že slevil z kraťasů :-)))
ale co já jsem oblítala pražských salónů a butiků s oblekama...... spíš jsem chtěla, aby byl oblek jeho. on totiž žádné jiné sako než se stojáčkem neoblékne. připadají mu ostatní hnusný. co my jsme se kvůli tomu natrápili a asi nejvíc já, jelikož on ho nescháněl a já jsem lítala jak hadr na holi, protože jinak by nebyla svatba ( až tak to bylo!!!!! :-)
no a nakonec jsme ho sehnali v OP prostějově za rozumnou cenu, měli poslední a dokonce mu ta velikost odpovídala. akorát jsem mu zkrátila trochu nohavice, ty byly zbytečně dlouhé.
jo a pak další problém, co pod sako. normální košile s límečkem se k tomu nehodila a tak jsem opět scháněla košili se stojáčkem. a opět jsme sehnali v OP ale v jiném městě. jo a ještě ke všemu musela být krémová, protože já jsem neměla bílé šaty, ale krémové.
myslím, že jsem si přivodila pár žaludečních vředů, ale moc nám to slušelo. jo a od toho se odvíjely kytky, které taky byly krémové :-)

s věnem jsem vůbec netušila že se na to hraje. já jsem sice měla něco od mamky nastřádané, ale spíš jsem si pak kupovala výbavu z prvních výplat. pak jsme se přestěhovali od rodičů do bytu a já už všechno vybavení domácnosti měla ( to byl problém v tom, že se mě pak každý ptal co chceme jako svatební dar, ale já nevěděla )
no a od manželových rodičů jsme nic nedostali, ale platili část svatby a to jsem považovala jako dar. a naši taky platili část ( my taky ) a mamka nám koupila rok před svatbou ještě mikrovlnku, konvici a žehličku a tak jsem to brala jako finito.
ale o věnu jako takovém slyším po X letech poprvé. kdybychom se měli brát kvůli věnu, tak se nikdy nevezmeme, jelikož bychom žádné ani neměli :-)