Tak to já si umím představit, jak roluju koberce ke stěně. Ale já jsem psí člověk tělem i duší, takže právě kvůli psům ty koberce posledních dvacet let ani nemám.
Nicméně, jak tady někdo popisoval, že psovi už viditelně vadilo, že má potíže s vylučováním, snažil se chodit tam či onam, jen aby to nebylo vysloveně na nevhodném místě - to bych, myslím, brala jako jeden z faktorů, které by moje rozhodnutí přiklonily k tomu to trápení ukončit. Myslím, že u psů stejně jako u lidí nemusí jít jen výhradně o bolestivý stav, který jim ubírá chuť do dalšího života.
Ano, je to "jen" pes, ale na druhou stranu, když rodina (zejména děti) uvidí, jak se dokážeme postarat o stařičkého tvora, který už holt není tak zdatný a při síle jako dřív, dáváme jim tim dobrý příklad a zanedlouho se nám to může v dobrém vrátit.
Což tedy, myslím, platí zejména pro ty, u nichž je pes opravdu právoplatným členem rodiny (čímž se vůbec nechci dotknout těch, kteří mají psy výhradně na práci a prostě je jejich vztah jiný - to je normální vývoj situace, ono ani k psovi, který funguje pouze venku u boudy a nikdo ho nevenčí, prostě člověk nevybuduje takový vztah, jako když se mu motá doma pod nohama a doprovází ho pravidelně na toaletu).