Žárlím na novou partnerku mého ex. Ne kvůli němu, zpátky domů bych ho nechtěla ani za zlaté prase, ale kvůli tomu, jaká je a hlavně - moje děti ji naprosto milují. Jsou z ní unešení. A já asi poprvé v životě vidím svého exmanžela, že je zamilovaný. Všechno mi jde na nervy a do toho PMS

Ona chodí s moji dcerou hrát tenis, protože já ani její otec jsme si na to nikdy neudělali čas. Ona jezdí s mým synem třikrát týdně do myčky aut, protože on to miluje a ona taky.

Já mám prachobyčejné zaměstnání, ona taky, ale dokázala z něj udělat její velkou přednost. Není o moc mladší, ale vypadá o hodně mladší. Je taková hodně svá, nosí výrazné oblečení, ačkoli to není žádná štíhlá modelka, je to prostě hrozně zajímavá ženská. Nedělá ze sebe bůhví co ani kašpara pro děti, ona je má opravdu ráda a oni ji taky.

Jasně, můžu za to být šťastná. Ale nejsem. Přicházím na to, co jsem roky dělala blbě. Když o ní od dětí slyším, mám pocit, že jsem promrhala svůj život, že jsem v podstatě přežívala. Není pozdě začít znova, ale já taková prostě nikdy nebudu.

Jak mi pomoci? Nijak. Jen mě vyslechnout. A ráda bych si přečetla, že to někdo má/měl stejně