Ahoj všem, potřebuju si postěžovat na úděl rodičovství. Hlavně mi prosím nenadávejte, že když jsem chtěla děti tak se teď musím starat. Prostě jsem ve fázi, kdy to na mě padá a je toho na mě hodně. Hlavní věc, která mě nejvíc štve je absolutní ztráta volného času. Prostě nemám kdy věnovat se sama sobě nebo si odpočinout. Mám "jen" dvě děti a evidentně děláme někde chybu. Obě holčičky (4,5 a 15m.)jsou citlivější povahy (ta menší teda míň) a fixace na maminku je u nich veliká a tatínek je v tom ještě podporuje větou "když ke mě stejně nechce". Momentálně jsme na tom tak, že starší nechodí do školky (na nátlak prarodičů a pro zdravotní problémy - pořád marodí a i přesto, že ještě nechodí do kolektivu čeká jí vyndání nosní mandle) mladší je zase hrozně fixovaná na mě. Vím, že je ve věku, kdy na to má nárok, ale ... ještě jí kojím a už mi to vadí a chtěla bych přestat, ale jak přestat když dítě nechce. Momentálně odstavuji přes den, dávám jen před spaním a jinak nekompromisně nic, ale v noci nevím jak to udělat. Zkoušela jsem to a je to hysterie a mužská část rodiny mě linčuje, že nemůžu nechat dítě vyřvat. Dnes v noci jsem kojila 5x Ta mladší od mala málo a špatně spí takže ke všemu se přičítá nevyspání, teď navíc strašně pláče večer, když jí uložím, vzbudí se a má úplně amok. Rodinná porada se usnesla, že nezbyde než chodit spát s ní a nenechávat jí tam samotnou, takže jsem přišla i o nějakou tu volnou chvilku večer. S manželem máme oddělené ložnice, já spím s malou on s tou starší (viz. velmi úsměvný dnešní článek jak spát s dítětem, ale rada jak ho z postele zase dostat tam není - zkoušeli jsme ale nepodařilo se. Mám v plánu dát holky spolu, ale když to tak vidím tak to tak snadno nepůjde. Přes den to funguje relativně ok až na starší dceru, která si absolutně nechce plnit žádné povinnosti (řešila jsem to tu asi před týdnem) a začínám být alergická na větu "maminko, pojď si se mnou hrát". Starší dcera opravdu hodně vyžaduje asistenci ve hře a akcí typu já jsem Maruška a ty Baruška už mám až nad hlavu. Ale takhle moc hrát si chce jen se mnou, za prvé to asi nejlíp umím a za druhé si tak kompenzuje žárlivost na mladší sestru. Volnočasovou aktivitu mám jen jednu a to v úterý, jenže je to až večer (manžel chodí domů kolem 6)a tak musí malou uložit manžel, jenže jak ji ukládá manžel tak strašně špatně spí. V horším případě řve ještě než přijdu a u manžela prostě odmítá se uklidnit. Prostě je zvyklá na maminku. Bydlíme na vsi takže aktivity o víkendu znamenají kvůli dojíždění velkou časovou ztrátu. Často se taky u malé stává, že se třeba ve 3ráno rozhodne, že dál spát nebude a řve tak dlouho dokud s ní nejdu dolů a děláme jako, že je den. Ona si jde v 8 zase lehnout a mě vstává ta starší. Umíte si asi pak představit jak vypadá můj den. Nejvíc mi asi vadí ten večer. Jak se to dělá, že se dětem přečte pohádka, zhasne se a odchází a děti až do rána spí? Tím narážím na tu starší, dodnes musime čekat než usne opakuji v naší ložnici jinak to nejde. Často přemýšlím jak to dělají maminky, které mají 4 děti. Jak se to dělá aby se dítě přizpůsobilo rodině a ne rodina dítěti. My hodně věcí přizpůsobujeme dítěti a pak neumím odhadnout ten správný okamžik kdy s tím přestat. Např. první dcera mívala problémy s usínáním a zkoušeli jsme metodu nechat v postýlce. Nevyšlo to, tak druhou jsme uhoupávali na míči. Houpám dodnes. Což večer dobrý, ale když se vzbudí v noci a sama znovu neusne musím vylézt a houpat. A takových drobností je mraky a když to sečtu připadám si opravdu jako otrok ne jako rodič. Prosím řekněte mi, že míváte taky takové pocity. Do toho mi přidává ještě tchán se svými super radami a návštěvami na x týdnů. On je zrovna ten typ "pro dítě všechno, rodiče nemají žádné potřeby".