Sice castecne souhlasim s tim, ze rodicovstvi urcita otrocina je, je to vecne starani se, zajistovani potreb potomstva, rezignace na cast vlastnich potreb a znacne omezeni, ale to, co popisujes ty, zni skutecne silene. Mam tri male deti, nejmensi ma rok a prave taky odstavuju. Narozdil od starsich dvou deti se nechce vzdat snadno, ale rok uz jsem si odkojila a dal uz se mi v tom pokracovat nechce. Takze mu proste nedam. V noci k nemu vstava manzel a da mu jen napit vody, pochova ho a zase polozi. A takove to vykrucovani manzela, ze deti chteji stejne tebe...to musi byt taky dobre ubijejici. Nepristupovala bych na to, proste tady mate tatinka, ja ted jdu neco delat, bude se vam venovat on. Chce to byt v urcitych oblastech proste nesmlouvava, nevymeknout, protoze pak fakt jen otrocis. Cim vic pozornosti diteti das, tim vic ji vyzaduje. Je pravda, ze z pohledu nekterych rodicu se asi s detmi dvakrat neparu, jenze castecne to je dano asi povahou, castecne tim, ze jsou tri s malym vekovym rozestupem a ja si nemuzu ani dovolit kolem kazdeho z nich prehnane skakat. Rikam si, kdyz me z toho trefi, kdopak by se o ne asi staral co. Takze je i v jejich zajmu, abych byla co nejvic v pohode
Podle mych prarodicu jim udajne stale otrocim docela dost. Podle dnesnich meritek asi moc ne. Kdyz treba vidim matky, jak se za detma honi po hristi s bananem v ruce, aby si milacek kousnul, nerozumim proc to delaji.