Jdu si pro radu co s naším pětiletým klukem. Defacto nikdy nespal sám v pokojíčku. Nejdřív spal u nás v ložnici, cca ve 3 letech jsme ho přestěhovali do pokojíčku. Tam ale nedokázal spát sám celou noc a pořád nás vyvolával. Většinou to skončilo tím, že manžel tam za ním šel a stále častěji tam u něj usínal a spal s ním až do rána. Pak se narodilo mimčo a to se mnou zůstalo v ložnici a manžel se postupně přestěhoval do pokojíčku za tím starším. Manžel spí na svojí posteli v pokojíčku, ale i tak mu syn do té postele několikrát za noc leze. Manžel už s ním v jedné posteli ale spát nechce, protože ani to není záruka celé prospané noci, navíc malej pořád kope, šátrá rukama, nohama…takže neskutečná otrava. Navíc se syn v noci pořád budí a ani neví co chce. Jednou se budí na wc, ale to ostatní je, že se chce přemístit k tátovi to postele nebo ani neví co chce. Občas se stává, že se probudí a řve a nedokáže říct proč a co chce (děsy to nejsou, ty jsme prožívali mezi 3 a 4 rokem). Štve mě, že si ani na to wc nechce dojít sám, musíme ho tam v noci doprovázet. Poradíte někdo co s ním? Hlavně manželovi už zoufale chybí prospaná noc a nechat se 5tiletým dítětem budit 5× za noc je fakt už moc.
My víme, že je schopen lepšího spánku. Bohužel jsme na to přišli tak, že když měl syn jednou nějaký průšvih a věděl, že si to nemůže u nás ještě zhoršit, tak si i v noci dokázal na wc dojít sám a spát sám v posteli celou noc. Takže podle mě jsme si ho rozmalili, ale už nějak nedokážu odhadnout jak moc neústupní v jeho samostatném spaní bychom mohli nebo měli být.
Máte někdo zkušenost?