Už možná vím, jak to popsat - zkrátka, když se něco stane, rozčílím se, ale nemá cenu se kvůli tomu užírat, jede se dál, netřeba se kvůli tomu pohřebně tvářit ještě týden. V životě je takových situací spousty a člověk by se zbláznil, kdyby měl všechno tak proživat. Takové poselství se snažím předat dětem. Jen přiznávám, že občas si lžu do vlastní kapsy a to hlavně v případě, že se takovou dobu užírám trucováním své mámy.