Janinko, ale ty se trochu jako otrok chováš, snažíš se vyhovět všem a už prostě nemůžeš. Nejde všem... dětem bych dala přednost, ale zkus i sobě.

Ono každé dítě je jiné, takže rady dole zkus brát s rezervou, ale přijímat takhle něčí kritiku (manžela, rodičů) aniž by sami přiložil ruku k dílu, je pro tebe cesta do pekel... zničí tě to, fyzicky, psychicky... prostě se to někde projeví, když tě pořád bude někdo stavět do nějaké role, kterou už nezvládáš.

Teď zkusím ty rady, rozhodně nejsou univerzální, ale po čase zafungovaly, ber to jako nápady a podělení se o to, co u nás zafungovalo, jak jsem psala, každé dítě je jiné.

U nás děti usínaly v naší, ale společné posteli i větší, když měly zlý sen, nebo byly nemocné, nevidím v tom nic špatného, ale pak prostě věděly, že skončí ve své posteli (ve svých postýlkách a pokoji byly od 3 nebo 3,5 roku - dneska jsem ráda, když se puberťáci přijdou pomazlit). Prostě jsme je přenášeli - jinak si zvykly ve svém pokoji.


Podstatné je vytrvat, a být přesvědčená, že děláš správně pro děti i pro sebe.. to znamená, přečíst pohádku, já nechávala i rozsvícenou lampičku na chodbě, pohladit.. klidně i počkat až dítě usne a pak odejít. Trénovat to. Vrátit se při řevu, pohladit, uklidnit, odejít. Někdo ti poradí nevracet se, na tohle jsem neměla tedy nervy, nikdo z nás. Já uspávala dvě najednou, pohádky byly dvě, pak už mne bolela pusinka, to pochopily a nechaly mne číst si něco mého... zvykly si, také to zpočátku nešlo bez protestů.

V noci přijít uklidnit, ale žádné rozsvěcování velkých světel... a doba na hrátky.., je noc, spinkat se bude, klidně si broukej, vezmi si hračku, ale potichu.

4,5 leťačka se určitě ráda zapojí místo hraní do tvých činností, jj. všechno trvá dvojnásobek dlouho a často naděláte i větší binec, ale i klukům od těch 3, 3,5 roku děsně imponovalo, že mohou dělat "dospělé" věci, i když to bylo utírání prachu.

A co jsme zavedli hned po návratu z porodnice, manžel se staral o děti, když jsem se koupala.. A mohla jsem být ve vaně třeba hodinu nebo 10 minut, jak jsem potřebovala.. prostě to byl "můj čas". Doporučuji něco podobného, nedotknutelného, zavést jako prevenci proti totálnímu vyhoření.

Moc držím palce.