Přesně to jsem chtěla napsat - prostě udělat "rodinnou radu" s tím, že děti budou od teď spát v pokojíčku a rodiče v ložnici, protože tak to má být. Možná by se hodila nějaká motivace - ráno nějaká odměna nebo "čárka" a za určitý počet čárek něco, co si přejí - návštěva cirkusu, kina n. nějaká vysněná hračka ...
Nedělala bych si žádné výčitky, že malého "vyhodíte" už ve dvou letech, on přeci nebude v pokojíčku sám, jako byl starší, bude tam s bráchou. A v noci opravdu vracet - pomazlit a přesunout do vlastní postýlky, tam se třeba taky na chviličku přitulit pro zklidnění, ale pak odejít. Při "vyřvávání" teda holt přijít a přitulit se a odejít, ale s tím, že teda "příště nekřičet, budíš brášku".
Jinak pro zastánce "spaní s dětmi v posteli, do kdy se jim bude chtít" - kdo to tak chce, ať děti klidně nechá, ale "normální" ve smyslu "že by to tak mělo být a správní rodiče to dovolí" to teda podle mě není a nikdy nebylo - tipuju, že to tak dělá dost malá část rodičů dětí nad cca 2 roky!