Jenom bych dodala, že je rozdíl být "sama" ve smyslu "samostatná" (o což by ti mělo jít) a "sama" ve stylu "nikdo mi nemůže pomoct, nemá smysl si o pomoct říkat atd...". Já jsem "sama" žila kolik let (ve smyslu bez partnera, sama v podnájmu), ale při tom jsem samozřejmě probírala "život" s kamarádkama, jezdila za rodinou (ovšem taky jsem mamince nesvěřovala podrobnosti o případných depkách, brala by si to zbytečně moc na rozdíl od kamarádek, které si o tom se mnou ochotně povídaly, ale myslím, že to zase tak moc neprožívaly) ... Není cílem vypořádat se se vším sama zcela bez pomoci, ale naučit se nebýt vyloženě na někom závislá