Já to chápu, že se budu muset naučit být sama, nebraáním se tomu, jen moje tělo/duše to zatím nechce akceptovat. Jinak já dokážu být dost silná a v určitých situacích nejsem vůbec fňukací typ, ale když ztrácím něco tak cenného, jde to těžko.

Jinak manžel bývá docela často pryč na dvy tři dny a to funguju úplně normálně, dokonce je tady víc uklizeno, jsme víc v pohodě, líp naplánuju program. Když je tu manžel, jsem tak nějak zabržděná, víc se vztahuju k němu, víc očekávám pomoc. Když jsme samy se synem, zvládáme ok. Samozřejmě bych ale potřebovala hlídání babiček, protože bych sama s ním nemohla chodit částečně do práce. A určitě by mi chyběl někdo na intimní život, ale to mi chybí tak jako tak už teď.