Jájo, ono je to docela dobře, že sis to otevřela...ale jak jsem psala, nebu´d na sebe přísná, hledej chyby i u sebe, ale nejen tam.
Nepočítej, že se všechno vyřeší hned, pokroky uvidíš až při ohlédnutí zpět a i když budou velké, nevšimneš si jich hnedka.

Držela bych si od manžela lehký odstup a už bych s ním nic neprobírala...to bych si asi dala jako závazek. Pokud by chtěl on, tak ano, ale jen do té doby, než by přešel do nějakého obviňování nebo protiútoku. Při první zmínce něčeho podobného bych odešla do jiného pokoje, nedala bych mu prostor, aby mě deptal.
A veškerou snahu bych také nechala na něm...chce dobývat, tak ať dobývá, co ztratil.
Můžeš si na to třeba hrát jako když jsi byla malá...a postupně do té role můžeš doopravdicky skouznout.