Chtěla bych se zeptat zda byl pak synek jinak OK - našemu je teď 11,5 měsíce (je fakt velkej - 13kg, 90cm), už překulování na bříško nám šlo pomalu (až v 8,5měs.), pak se chvíli plazil po břiše dozadu než objevil že když zacouve, dostane se na kolínka a pruží - všichni včetně rehab.sestřičky jsme zajásali, že se brzy dotaví lezení po kolínkách, jenže on zjistil, že zacouvá-li ještě víc, kecne si na prdelku, vymotá nohy a má od nás pokoj. Teď jsme asi vlivem cvičení dosáhli že alespoň se zase z prdelky vyhoupne dopředu na kolínka, ale lezení stále nic, ukazuji mu levá pravá atd., jak má lézt (pokyn rehab. sestřičky, + děláme další cviky), ale moje snahy vždy sabotuje tím, že nožičky rozplácne do stran jako žába, prdelku k zemi, abych mu dala pokoj. Teď jsme začli krom běžné rehab. ještě chodit na masáže, ale tam celou dobu křičí, snaha uklidnit jej tam hračkami vypadá tak, že všechny vztekle hází na zem, takže jsme včera odešli z masáží s tím, že sestřička pochybuje o jeho zdravém mentálním vývoji, když si "ani tu hračku neprohlédne a hned ji zahodí", ufff... U neuroložky jsme byli, máme cvičit a chodit na rehab....Někdy fakt taky pochybuju, zda jsme ok či nejen my máme tak rezistentní dítě vůči všemu: motivace hračkami - nula, to spíš pořádně šustivá igelitka nebo pantofle, hrnek co se dá rozlít, atd., mazlení - zmasakruje nás a obtěžuje ho to, stříhání nehtíků - řev, jakmile ho položím na záda k přebalení - řev, ach jo...Mateřskou si vážně "užívám"