Tut, presne tak - ja jsem u prvniho chtela kluka /a mam ho/, druheho taky a dost mne vykolejilo, kdyz mi rekli, ze to bude dcera. Mela jsem depku, ze se k ni nebudu umet chovat, fakt jsem to obrecela. No a narodila se dcera a ta si mne tak obtocila kolem prstu, ze se musim dneska hlidat, abych ji nerozmazlovala na ukor jejiho brachy. Miluju je oba, ale s dcerou si tak nejak vic rozumim i beze slov /pritom zrovna ona je takova sva, nenecha sebou moc manipulovat, jede si po svem, kdezto syn se chce zavdecit a rekla bych, ze mu na uznani vic zalezi nez ji/.