Spirálo, já mám osobní zkušenost zase opačnou - mám bratra a co si pamatuju, tak u nás odmala jedna strana prarodičů protěžovala mého bratra a mě přehlížela, podle nich proto že on je chlap, nositel jména a já nevím co ještě.... já byla jen holka...dárky k narozeninám vozili jen bratrovi, já jako bych neexistovala...nejdřív mě to mrzelo, ale dost brzy jsem se s nimi přestala stýkat a pak už mi to bylo jedno... naštěstí mi to druhá část rodiny víc než vynahrazovala.
Když jsme my s manželem čekali dítko, tak on si naopak strašně moc přál holčičku a byl ze začátku po ultrazvuku zklamaný, že to bude kluk...já si naopak kluka moc přála, možná i proto, že v té době umíral můj tatínek a chtěla jsem, aby přibyl do rodiny zase nějaký mužský... a asi taky i proto, že jsou mi ti kluci prostě bližší, neřeší parádění, roztržky a hádky s kamarádkami a takové ty holčičí malichernosti, prostě jsem vždycky byla přesvědčená, že se synem se mi bude vycházet líp, než s dcerou....takže když se mi narodil syn, tak jsem byla šťastná, že je to kluk. A i z okolí mi připadá, že s těmi kluky je to všechno takové jednodušší, nekomplikované, nevymýšlejí žádné intriky...všude kolem nás bydlí rodiny hlavně s malými holčičkami, takže jsem si měla možnost vyzkoušet, že s nimi si fakt moc nerozumím - aspoň většina těch, co známe, tak se pořád jen něčím chlubí, řeší sponečky, šatičky, barbíny.... ale je mi jasné, že takové nejsou všechny, stejně jako kluci jsou taky různí... Ale já za sebe jsem moc ráda, že mám kluka.
Jinak si myslím, že holčičky jsou obecně takové oblíbenější, lépe přijímané, protože panuje takový všeobecný názor, že jsou hodnější, slušnější a já nevím co ještě...zatímco kluci jsou divocí a raubíři...je to škoda... Taky si říkám, kde to má vlastně původ.... Ještě přidám jen takový postřeh taky k tématu - nedávno jsem synovi chtěla začít číst Neználky, já jsem je jako dítě měla moc ráda...ale...když jsem to začala číst a dostala jsem se k odstavci, kde se popisuje, jak ve městě žily malenky, které byly hodné, slušné...a potom malíčci, kteří byli divocí, pořád vymýšleli nějaké lumpárny a dělali malenkám co mohli nejhoršího, takže ty raději přecházely na druhý chodník, aby jim něco neprovedli... v tu chvíli jsem přestala číst a když se mne navíc syn zeptal proč to tak bylo a já jsem nepřišla na žádnou odpověď, která by měla smysl, tak jsem knížku zavřela a myslím, že se k ní asi hned tak nevrátíme...