Tino, pěkně napsáno. Taky jsem měla strach, jak zvládnu dceru, to po několika špatných zkušenostech s dívčím kolektivem. Vím jaké holky dokážou být zákeřné potvory, bohužel. A nejsem ani ten typ, který by s holkou s radostí řešil hadříky, sponečky, copánky a bárbínky... Nakonec jsem tedy šťastná že tu holku mám, samozřejmě Dcera je naprosto úžasná a okouzlující bytost a hodně jsem se toho od ní naučila. I když myslím, že kdybych místo syna měla druhou holku, tak by mě to mrzelo a měla bych pořád pocit, že mi v životě něco a někdo chybí.