Takovy spolecensky fenomen neexistuje, patrne se deje jen ve tve hlave, promitas si do toho sve pocity. Pokud je neco takoveho u vas v rodine, jeste se -mam pocit- pro tebe situace zesiluje. Ja z tveho popisu zadne "tvrde" odmitani syna nejak nevidim? Pro me je pochopitelne, ze babicka je ochotna hlidat petiletou, ale uz si treba nevi rady se synem, nejsou mu ani dva roky, to nemusi mit s pohlavim co delat, treba vubec nerozumi, co po ni chce. Stejne u manzela, pro nektere muze zacinaji deti existovat, az kdyz je s nimi rozumna rec. Obzvlast kdyz ma porovnani (s petiletou uz se muze bavit, se synem jeste moc ne, kdyz byla dcera mala nebylo s cim srovnavat). Ze prinesou darek jen dceri (stava se to vickrat? uvadelas jen jeden priklad), to me taky uplne nesokuje, delam synum to same - koupila jsem skvele kalhoty pro starsiho,mladsi je nepotreboval, priste je to zas obracene, je to normalni, jsou na to deti zvykle.