Ma""to,
už jsem tu myslím psala, že pocházím z rodiny, jejíž členové byli v tomto směru velmi osvícení a NIKDO NIKOHO do genderových škatulek nerval. Možná to podvědomě očekávali, ale když to bylo JINAK, brali to jako fakt.
Babička měla dvě děti, syna a dceru. V padesátých letech. A vyprávěla mi, jak se syn odmala točil v kuchyni, zajímal se o vaření, tak ho nechala a nevyháněla, že to není "pro chlapa", stejně tak jako později dceři, která dodnes dobře a ráda řídí auto, nikdo neříkal, že to není pro ženskou a má jít radši plácat knedle.
Mít očekávání na základě genderového stereotypu a mediální masírky je známkou poněkud omezeného intelektu, domnívám se.