Minko, u nás to byl manžel, který chtěl dceru a babička taky....já jsem si naopak přála kluka, protože mi přijdou takoví míň komplikovaní, už jsem to tu v jednom příspěvku psala, navíc, mne tedy rozhodně lákají víc autíčka a vlaky, než ty záplavy růžových hraček, kuchyněk a panenek, co vídám v hračkářství a u holčičích kamarádek na návštěvách, to mě děsilo ještě dávno před tím, než jsem byla těhotná. Takže já si naopak zase daleko víc užívám nádraží, modelové železnice, autobusy, tramvaje, dny otevřených dveří v garážích, depech a vozovnách...a neumím si představit, že bych si měla hrát s barbínkama, kuchyňkou, poníkama apod., vím, že si s tímhle nehrají všechny holčičky, ale u kluků je to riziko přece jen daleko menší. A představa, jak řeším pořád nějaké účesy, sponečky, proč k těmhle šatům nejdou tyhle botičky apod...to fakt nemusím. Takže jsem moc ráda, že mi osud nadělil syna, který je navíc mazlivý, empatický a dá se s ním skoro na všem domluvit, má zajímavé a citlivé postřehy o okolí, strašně ráda si s ním povídám...