Paní manželka prezidenta republiky, s kterou před nástupem do funkce nežil aspoň 10 let se pozastavuje, že prezident se netěší mezi občany vážnosti. Řeči o rouhání (když Zeman deklaruje svůj ateismus, tak parazituje na tom termínu, stejně jako umí jen využívat např řádové sestry), zkrátka člověka na vozíku máme dle první dámy litovat. Řeči Ivany Zemanové mi přijdou, jak by ona říkala, co chce on, aby řekla. Ale pro určité věci si vybírá radši druhé lidi, aby to řekli za něj. Hrubé urážení Sobotky znělo hlavně od Mynáře, i když tvrdě podrýval jeho pozici i sám Zeman řečmi, že bude jmenovat PŘEDSTAVITELE vítězné strany u voleb. Ale někdy řekl přímo i to, že je Sobotka slabý. Ale na špinavou práci jak správný intrikán má zpravidla jiné.

Já se shoduji s názory, že Zeman jen sklízí, co sám zasel. Lidi tu mají podvědomě úctu k hlavě státu a k úřadu prezidenta. Napomoužou tomu i různé pomézní akce na Hradě, zazní fanfáry z libuše, prezident důstojně nakráčí (tak bývalo za Klause, ale i dřív). Jak nakráčel na udílení metálů Zeman nevím, neb jsem to nesledoval. U něj to je fakt dle rčení, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Hulvát a sprosťák uslyší ozvěnou leda vlastní hulvátství a sprostotu.

Absurdní nárok. Přitom je to právě Zeman, který si libuje v urážení oponentů, bývalých přátel, kde koho, jak si zamane. Urážet či ponižovat oponenty uměl i Klaus, ale dělával to obykle kultivovanější formou, i když dosti podle a nízce. Mluvení o havlismu, nadávání pravdoláskařům - po smrti Václava Havla, kde dával najevo opovrhováním té Havlově formuli o pravdě a lásce, co zvítězí nad lží a nenávistí. Jindy zas Havlovi uměl prokázat čest, podobně i u Luxe. Vymýšlení hada na tři, ale po smrti mu vzdal čest. U Zemana tu vidím jen okopávání a v podstatě šlapání po mrtvolách (poprvé předledl zesměňováním bývalého generálního tajemníka Jakeše, už tehdy mi to nesedlo - v době, kdy tento byl už komunisty samými odstaven).

Já si ale spíš myslím, že než ÚŘAD např. prezidenta či kterýkoli jiný by měli mít lidé úctu k člověku jako takovému. Uvedu na příkladech Hitlera a Stalina. Ti měli nejvyšší ústavní funkce, byli hlavami státu. To jistě respekt zaslouží, např. ostatní státy když jednali s tou zemí, tak brali v potaz, kdo tam vládne. Ale úcta k člověku jako takovému by měla mít přednost před úctou k úřadu. Nesmět urazit vladaře, tak to bývalo za monarchie a to je typické pro totality. V demokraciích se naopak nesmí urazit nikdo. I odsouzený zločinec si zaslouží určitou úctu jako člověk. Netykal bych ani odsouzenému vrahovi. Jsem pro trest smrti, ale vyloučil bych ponižující či brutální způsoby. Prostě jen usmrtit minimálně bolestivým způsobem, nedělat z toho veřejné divadlo atd. A pak tu je úcta dle míry toho, jak si ji člověk zaslouží. Tj. víc ctím lidi čestné, pravdomluvné a přímé v jednání, co nekradou, nepodvádí manželku, jsou pracovití. Kdo je podrazák, lhář a intrikán, píše o druhých hanopisné knihy, uráží druhé, opustí manželku, je lenoch, nemá osobní disciplínu- tak takových si vážím méně. Vážím si v tom selektivně, např. Babiš pochází k komunistické rodiny, vyrůstal jak komunistický synek, spolupracoval s StB. Ale vidím tu i pracovitost, schopnosti, osobní disciplínu. Klause jsem rád neměl a nemám, ale určité věci měl. Osobní disciplína, pracovitost. Ale i výrazné slabiny, intrikánství, podvádění ženy, velikáštví, urážení druhých. Je ovšem docela chytrý. Prostě lidi hodnotím tak, jak se chovají.

Z toho mi ovšem vychází, že si Zeman moc úcty nezaslouží. Zaslouží si elementární úctu, stejně jako nějaký pedofil, vrah, zloděj či jiní gauneři. Respektuji ho jako člověka, nevidím ale moc důvod ctít úřad. Spíš beru na vědomí jeho pravomoci, ale opravdu si můžu vážit lidí, kteří si to zaslouží a kde nejsou nějaká výrazná negativa, co to snižují (např. hrdinové z odboje, kteří pak spolupracovali s StB).

Závěr. Zemanům nárok tlumočený jeho ženou je zcela neoprávněný. Musí pochopit, že jak bude se chovat k ostatním, to k němu nějakou formou přijde zpět a příjemné mu to nebude.