P/L, to bude i věkem. Po pátém roce se to u většiny dysfatiků láme, že se jakžtakž domluví a začnou se díky tomu chovat příčetně. Ve třech letech se většina míň kvalitních učitelek takovému dítěti asi radši vyhne, protože to chce trpělivost a neřešit excesy. U nás bylo štěstí, že ta horší učitelka, co si s ním nevěděla rady, čistě náhodou po necelém roce přešla jinam, ta druhá byla trpělivá a přišla nová, kterou začal milovat. A pak nějak ty problémy ustaly postupně.
No děsím se sice teď základky, kam v příštím ruce nastoupí, nejradši bych nějak ošéfovala i vstřícnou učitelku, ale to nevím, jestli se mi podaří. Mám z toho dost strach, aby to bylo v pořádku, nebyla z toho další dys porucha - dyslexie a tak.
Zoufalý je, že s dysfatikem nemůže být člověk doma legálně, jako s dítětem, který má jiný problém, přitom je dysfatik často ve školkách k neudání a peripetie. Taky jsem vždycky řešila, když byl třeba omezený provoz, prázdniny a děti sloučené v jiné třídě u jiné učitelky, tak zůstával úplně doma. To nevím, jak bych v práci dělala. Asi by to chtělo nějakou osvětu, aby se o těch dětech přinejmenším vědělo.