Nechávám to na něm, ale dohlížím a rozhodně mi není jedno, že půjde do školy a řekne - pardon, líp to nešlo. Já myslím, že to je dítě od dítěte, protože starší syn nosil od první třídy úkoly ze školy už hotový a nesnesl, aby nad ním někdo vůbec stál. Mladší syn vyloženě chce, abych byla blízko, ale nepomáhám, komentuji nakonec, ale když píše, dělám něco jinýho - třeba žehlím, uklízím a tak.
Nevím - přístup babičky mi přijde trochu moc, asi dělá něco podobnýho, co je v písankách - že se obtahují písmenka, aby to dítě dostalo do ruky, jenže ona to dělá ústně.