Přeju ti hodně štěstí. Neumím si představit dostat se do takové situace. Každý si holt z dětství něco do života neseme, protože partnera si vybrat můžeme, ale rodiče nikoliv. V podobně bezvýchodných situacích já osobně řeším hlavně to, abych se cítila co nejvíc v pohodě, protože nemá smysl se trápit, když to nemůžu ovlivnit. A taky se po večerech modlím, k sobě i k ostatním zúčastněným.
Mimochodem, mám kamarádku, kde syn zdědil sklony k domácímu násilí po otci. Kamarádka včas utekla, ale byl to i tak hodně smutný příběh.