zefýr

to není o tom, abys měla k někomu sympatii - ten rozhovor mám schovaný a jednou ho použiji. Život sám přinese odpověď, ale bude to trvat desítky let..

Podělala jsem všechno tím, že jsem příliš milovala své děti a nemožně se rozdávala, žila život pro jiné a nikoli svůj - toto jsou důsledky, a může se to stát kde komu.. po spoustě let, a člověk se zase bude divit, jak je to možné, vždyť to je můj andílek....

hm... nebo jsem měla dál v té rodině zůstat a žít ten jejich úžasný život? V tom případě by si dodnes syn s otcem připíjeli na to, jak se mě zbaví a přihrnou mě v lese, a k vánocům mi koupili nějaký nudný dárek s mašlí - protože to se ve slušných rodinách přeci dělá..
Co by mi chybělo? Měla bych svého syna, nebyl by vůči mě sprostý a já si myslela, že tak žijí všichni - že to je normální..