Opravdu je to o povaze dítěte. Starší si vždycky sedlo se mnou v kuchyni, zatímco jsem jim chystala jídlo a mezi povídáním udělalo úkol. Vždy správně a hezky (a je pravda, že jich měli minimálně). Kontrolovala jsem jen nahodile, nemuseli to mít podepsané a v principu celou první třídu prošlo nějak samostudiem. Druhé se trápí s každým řádkem, když je to hrůza největší, dám mu papír a musí to první napsat nanečisto a pak přepsat. V první třídě dělal úkol většinou skoro dvě hodiny (ale jeho učitelka dává úkolů hodně a dlouhé), seděla jsem vedle něj a jako tvá babička říkala „dotáhni to až k té řádce ...) A přiznám se, párkrát jsem mu poslední řádku i dopsala, protože jsme končili v devět a už byl totálně mrtvý. Jen úkoly z matematiky má rychlé, každý den si říkám: „Jen ať není písanka“