roniev, takže máme předplaceno a v 18 jim řekneme šlus, od teď každý za svý? Já ti nevím...
Já myslím, že to, co jsme do dětí v průběhu výchovy vložili, je hlavně investice do dalších generací, které zase vychovají oni. Ne nějaká předplacená důchodová služba. To jak se o nás postarají, až bude potřeba, vyplyne spíš z toho JAK jsme je vychovali, ne ŽE. A taky z rodinných vztahů které jsme nastavili, a ty se postojem "už jsem si svoje odedřela, tak mi dejte svátek" asi moc neposílí.

MMch, kde je ta hranice nají nárok/ nemají nárok. V 18? Ukončením školy? Zaožením rodiny? Narozením potomka (což je imho chvíle kdy potřebujou pomoct nejvíc)?