Nárok není na nic, ale v dobře fungujících rodinách, kde všichni projevují navzájem starost a zájem o sebe, je ta občasná pomoc asi docela běžná.

Zajímat se o své děti, o vnoučata a když je potřeba, tak třeba pohlídat děti, na druhou stranu zase pomoct s čímkoliv, co prarodiče potřebují, to mi připadá jako dobrý model ne? Ani jedna strana toho nesmí zneužívat, nárokovat si neustálou pomoc atd.

Zase si říkám, že to co v život děláš se ti vrací jako bumerang, takže když se prarodiče nezajímají, nepomohou ani v opravdu nouzových situacích, tak je pochopitelné, že vztahy ochladnou. Pro vnoučata jsou to pak kolikrát cizí lidé, kterým ve stáří nebudou mít žádnou chuť pomáhat a i pro rodiče je pak mnohem těžší se o své rodiče, které s nimi dobré vztahy nepěstovali ve stáří starat nějak nad rámec nutnosti...