Souhlasím s tvým manželem. Myslím, že teoreticky morální nárok jakékoliv pomoci mají děti od rodičů v jakémkoliv věku a to samé platí obráceně. Realita je ale často někde jinde. Například moje tchýně k nám jezdí jednou za čas, když jí někde jinde vybouchne program a potřebuje náhradu. Pak tu několik dní leží na gauči, nechává se hostit a obskakovat (neodnese si po sobě ani talířek), dceru zkoukne z toho gauče, nikdy si s ní nehrála ani 2 minuty. Ležení na gauči prokládá kecama, co dělám špatně. O takového člověka se na stáří prostě starat nebudu, ať je to sebevíc nemorální, manžel si to bude pak muset vyřešit sám.