Být to podmíněno čistě vzájemnými vztahy, tak to nefunguje. Lidi mají obecně sklon vnímat to, co udělali pro druhého, jako důležitější; kdyby se vzájemnými vztahy mělo podmiňovat párové soužití, rozpadaly by se pravidelně, sotva by vyprchalo zamilování (mimochodem, bývá to častá příčina rozchodů u párů, které nemají společný dlouhodobý cíl a pravidelně na něm nespolupracují – obvyklým takovým cílem bývá výchova dětí, ale nemusí to být jen ona – protože postupně v jednom nebo obou sílí přesvědčení, že do udržování vztahu vkládá víc než ten druhý). Jasně, že bez vzájemných vztahů to nejde, ale jsou jenom živná půda.