Ahoj, jdu se k vám vypovídat, možná i pro radu..
Nevím, co mám dělat. Je mi ale mizerně!!
Neplánovaně jsem otěhotněla. S přítelem jsme byli 3 roky, milovali jsme se a miminko plánovali. Ono k nám přišlo dříve, takže na svatbu řeč nepřišla. Když jsme se začali bavit o příjmení dítěte, sliboval, že si mě pak "jednou" vezme. A JÁ HUSA PITOMÁ MU NALÍTLA!!!!
Dnes je dcera velké batole a tak jsem naznačila, kdy svatba proběhne. Už mě nebavilo mlčky čekat. Jeho odpověď? Na svatbu nevěří, ženit se nechce!!
Byla to od něj taková podpásovka! Cítím se, jak kdyby mě podvedl. A ono se tak vlastně i stalo!
Nechci, aby měla dcera jiné příjmení. Jiné příjmení celý život. To prostě nechci! Je mi jasné, že to tu někdo pochopit nedokáže, ale každý má zkrátka jiné priority, každému přijde důležité něco jiného, tak se v tom prosím nepitvejte a nebagatelizujte!
V sekundě, kdy jeho slova zazněla, klesl u mě tak nízko...
On ví, že svatba je pro mě strašně důležitá, že jsem se na ní těšila a i tak se nedokáže hodinu překonat. Kvůli mně. Asi mě ani nemiluje, když tohle dokáže říct?
Teď už si ho nevezmu, i kdyby se přede mnou plazil.
Každopádně se chci zeptat, zda tu nemá někdo zkušenosti se změnou příjmení dítěte? On navrhl, abych si příjmení změnila já. Ale já se jako on jmenovat nechci. Teď už ne...