A co s tím chceš dělat, v důchodáku ti lidi zažili několik systémů a řeknou ti většinou, že za těch komančů bylo nejlíp, chceš je umlčet, nařídit jim co si mají myslet?

Co oni si často pamatují, pokud to nebyli nějací továrníci něbo sedláci. Že jim dali komunisti bydlení, práci, vytáhli je z velké chudoby a špíny, děti začaly chodit na pravidelné kontroly k lékařům, nemuseli si pujčovat na léky a ošetření pro dítě, dřív chudí často neměli čím zaplatit to je prostě fakt, umíraly děti chudejm, bohatí zavolali doktory, zavezli do špitálu. Pokud nebyli v konfliktu s režimem, žili si relativně dobře, práce, rekreace s ROH, do Bulharska se jich taky podívalo dost, Balaton a v lepším případě Jugoslávie, dětské tábory za babku. Ted vidí svoje vnuky po školách, kteří nemůžou najít práci, poflakují se (pro ně nemysletelné) nebo děti, kteří kolem padesátky o práci přišli a nikdo je nikde nechce. Ber to jen jako příklady, jistě že to tak nemají všcichni, ale skoro v každé rodině se někdo najde.

Jádro toho co píšu je ale to, že pokud jsi nebyla v konfliktu s režimem, celkem se ti nic špatného nedělo i do toho kostela jsi mohla a dítě křtít. Já jsem žila v těch 80 a pamatuji to docela dobře. Na vesnici se udělal vždycky nějakéej potěmkin k vřsr a kašlalo se na to.

Špatně na tom byli intelektuálové a ti kdo jakkoliv vybočovali nebo nechtěli vstoupit do strany když chtěli dělat kariéru nebo cestovat třeba v rámci práce.