A ještě - u nás doma to sice nebýval až tak strašné, ale některé prvky z příběhu by se tam našly.
Taky jsem odešla v 18ti z domu, brzy jsem se vdala a zařídila si život hodně po svém. Moje mladší sestra je sice též odstěhovaná (stěhovala se kolem třicítky), ale stále je "obětí" - je sama bez přítele a bez blízkých přátel a pořád žije půlkou těla v té staré známé ohrádce a neumí se vymanit. A pořád hledá důvody, proč to nejde. Pomoct jí neumím, protože takovou, co by něco opravdu změnila, odmítá.