No dobře, když ji nechceš, proč jsi s ním někam chodila?
Nemít diagnózu je jednoduchý, prostě si ji dát nenecháš.
Já na žádný diagnózy nehraju. Psychologie ani psychiatrie není exaktní věda. Má nějaký tabulky a odškrtává. Jediný, co lze celkem s jistotou říct, že určitý způsob chování není standardní nebo je méně obvyklý.
Pokud někdo slyší hlasy nebo má nezvladatelné záchvaty agrese, event. si čas od času myslí, že je agent CIA, tak je na místě nějaká léčba a medikace, protože je to stav ohrožující jeho i okolí.
Pokud je někdo "jen" nestandardní, nevím, k čemu by diagnózu měl.
Moje nebožka babička byla celý život úzkostná a bázlivá. Bála se úplně všeho, zlodějů, jízdy autobusem, jízdy ve výtahu, věřila každé legendě o hadím jedu v banánech apod. Já se bojím hlučných, agresivních a primitivních lidí, protože mi přijdou potenciálně nebezpeční. Můj syn se bojí všeho tohohle dohromady. Jak mu v tom pomůže nějaká diagnóza? Že si řekne "aha, já se toho bojím, protože nejsem normální?" A bude z toho mít dobrej pocit nebo se bát přestane? Nevím, nemyslím si to...