Hroudo, tohle opravdu nemusí AS vylučovat.
Autisti jsou ve skutečnosti velmi vnímaví a citliví, i vůči emocím. Někteří to v konkrétní situaci neumí spojit, ale někteří ano.
Můj syn by na ten obrázek reagoval nejspíš stejně, kdyby znal souvislosti.

Ber to tak, že tvůj syn má některé prvky AS, vezmi si z toho to, co potřebuješ, může ti to pomoct k pochopení, proč některé věci dělá a chápe po svým. A ostatní nemusíš řešit. Že se tomu nějak říká, to jsou jenom slova. Já to tak aspoň mám nastavený. Nikomu nemusíš nic říkat, když nechceš.
Ovšem je pak otázka, jestli se něco může změnit ve škole. Jestliže se ve škole jeho projevy zhoršují, je to jasná signalizace, že je tam problém a podle mne není dobře, že je takovýmu prostředí vystaven a nic se neřeší.

Já jsem synový učitelce na prvním stupni diagnózu řekla, protože jsem k ní měla důvěru, ona byla skvělá a syn jí dával pěkně zabrat. Půjčila jsem jí tehdy i knihu o AS, moc jí to pomohlo k pochopení, byla za to vděčná.
Na osmiletým gymplu jsem to pak už nehlásila, myslela jsem, že to půjde bez toho. Ovšem shodou okolností synova třídní měla svýho syna s AS a na mým synovi to poznala a sama se mě zeptala. Slíbila, že bude diskrétní a byla taky fantastická, úžasně tmelila třídu a pomáhala, kde bylo potřeba.

Je to hodně o lidech, ale i když jsou sebeúžasnější, někdy můžou tápat a nevědět, protože se s něčím ještě nikdy nesetkali. To je podle mě obrovský problém pedagogických fakult, že učitelé nejsou prakticky připraveni na práci s různými dětmi.