Když se mi narodil syn, myslela jsem si, že mu nikdy nebudu kupovat zbraně.
Poté, co střílel každým klackem a autíčkem, koupila jsem mu kovbojský revolver a pak nerfku. Násilník se z něj nestal.
Druhý syn jevil zájem o dětskou kuchyňku, kterou jsem koupila dceři, i o smetáček a lopatičku. Dneska je z něj normální líný puberťák, který na domácí práce nesáhne, když nemusí.
Dcera měla dva starší bratry, tudíž spoustu klukovských hraček, a o panenky nikdy nejevila zájem. Ale víc "holčičí" holčičku aby pohledal.
Takže jsem poměrně brzo přestala řešit, čím by si děti "měly" a "neměly" hrát.