Moc se omlouvám, že tentokrát nic neporadím, jediné, co mě napadlo při čtení dotazu bylo "Chvála bohu, že nemáme žádnou chatu" a "k čemu je dobré takové chataření, když se musí jen řešit kdy, kdo a kde tam bude "dělat".
Já si často představuju "idylku na chatičce se zahrádkou, kafíčko v houpací síti uprostřed přírody", ale hned druhá myšlenka zní "udržovat dvě domácnosti, pravidelně sekat zahradu, manžel doma jednu poličku instaluje rok, jak by ta chata vypadala?" a jsem ráda, že máme aspoň čas jezdit k babičkám a taky si někdy užít víkend v Praze
A koukám, že má chataření dokonce i potenciál způsobit rozvrat v rodině ...