nemůžeš srovnávat dospělé a děti - obzvláště prvňáčky. Pořád o tom mluvíme. Jsou to děti, malé děti a u nich jde hlavně o přístup, o pozitivní motivaci, o to, aby pochopily, že i když to třeba nejde samo, tak že práce se vyplatí. Co je to za motivaci, když některé dítě v podstatě nemá šanci na jedničku, protože pořád není dost dokonalé. Ale proto říkám, že jsem zásadně proti známkám - obecně. Ale když už jsou, tak rozhodně v první třídě buď jedničky a nebo nic. Jenže v našem školství se spíš kritizuje, než motivuje a přitom každý ví, že líp se pracuje, když se řekne - tohle bylo fajn, ale na tomhle je třeba zapracovat, než když se řekne - proboha, zase ten škrabopis, musíš se zlepšit, zas to jednička být nemůže, jak by k tomu přišla Janička. Zkuste si představit sami sebe na místě někoho jiného než té roztomilé Janičky, které to jde vše krásně.