asi bychom neměli zapomínat, že porod je jednak záležitost přirozená, jednak ovšem bohužel taky trochu nebezpečná. Nikdo mi nemůže na 100 % zaručit, že ho já i mimísek přežijeme, popřípadě přežijeme beze škody. A to ani v té porodnici. Podle mého názoru je porod doma otázka, která se týká právě tohohle dilematu. Pokud se budu oprávněně domnívat (bezproblémový průběh těhotenství ap.) že moje děťátko se s největší pravděpodobností narodí v pořádku a bez komplikací, a budu zastánkyně porodu doma, pravděpodobně budu VĚDOMĚ riskovat těch, střelím od boku, 5 % pravděpodobnosti, že to nedopadne dobře.

Já osobně bych se na rození doma necítila, ale fandím všem, kteří se pro to rozhodnou. Většinou jsou to lidé, kteří se o celou záležitost dost zajímají a dost toho o ní vědí(tuhle jsem se setkala s jednou těhotnou porodní asistentkou, která chce odrodit doma) nebo třeba lidé, kteří už mají víc dětí. Dělat z nich nezodpovědné hazardéry je podle mě dost zjednodušující módní záležitost.

Až se děťátko narodí, budu pravděpodobně taky dost často muset dělat rozhodnutí, kde nebude existovat 100% spolehlivá řešení. Odpovědnost za něj bude ležet jen a jen na mně a na tatínkovi. Proč bych se měla rozhodovat jinak hend při jeho vstupu do života? Pochybuji, že by drtivá většina z nás jednala s úmyslem poškodit sebe nebo dítě. Pravda je ovšem také, že porod doma není řešení pro každého.