... i s tím usínáním - jí můžu nechat klidně v posteli a odejít - ona buď usne, nebo si mne zavolá, že chce pomazlit, zazpívat, přitulí se...
a když přijdu, směje se na mne, celá se tetelí blahem, že mě vidí - pro mě to je jako zázrak! a to doslova

narozdíl od ní junior, jakmile jsem se od něj oddělila na 1 cm, řval, jako kdyby ho měli právě naporcovat do guláše! nebo kdyby mě už nikdy neměl vidět...
když jsem k němu šla, když začal ze spánku plakat, jakmile mne zaslechl, spustil ještě víc...

kdybych neměla teď mrňavku, tak si fakt myslím, že jsem příšerná neempatická a neintuitivní máma, která nedokáže vycítit, co dítě potřebuje...