Zdravím, někde jsem četla větu, která mi utkvěla v paměti - nejmocnější silou je modlitba, protože dokáže pohnout rukou toho, který mění svět. To mě hodně uklidňuje a působí na mně pozitivně. Z nedávné doby mě třeba napadá den půstu a modliteb, který vyhlásil papež - když se k tomu přidali opravdu všichni kdo mohli, včetně muslimského "předáka" ze Sýrie, který nemohl do Říma odjet osobně, ale vyzval k tomu i muslimy tak jsem měla velkou naději, že to válkou neskončí a vyřeší se to. Protože hodně věřících různých vyznání se za jednu konkrétní věc postili a modlili-nemýlím-li se tak i budhisté a židé, pravoslavní. Mně v životě modlitba pomáhá nejen psychicky, ale i "hmatatelně" jsem o jejím účinku přesvědčená - většinou se věci o které prosím vyřeší absolutně nečekaným a zcela jednoduchým způsobem, že i kdybych si mohla cokoliv přát s tím, že se to určitě splní, tak v životě by mě takové řešení nenapadlo. Bývají to malé "drobnosti", které kdyby se nestaly, tak vše dopadne absolutně jinak. Samozřejmě se nevyřeší a nedopadne vždy všechno, ale pro mě je modlitba takovým majákem, který svítí v beznaději běžných i složitějších starostí a nedovedu si bez ní a Boha život představit. Když se za něco modlím, tak ne že bych čekala vyplnění svých modliteb, spíše s nadějí doufám, že to dobře dopadne a že ta moje prosba je v souladu s Boží vůlí. Myslím si, že věci jsou předem dané v tom smyslu, že když je Bůh vševědoucí tak ví kdo bude kdy za co prosit a s tímto už počítá v tom konečném vyřešení věcí.