Přidat odpověď
Nevím jestli je to úplně k věci, ale mám takovou zajímavou zkušenost. Přestěhovala jsem se se synem v jeho 3 letech do Holandska, věděla jsem, že je to jen na dva roky, jezdili jsme hodně do Čech, pro mě to byla jen taková epizoda. Ale bylo zajímavé, jak tam měli koncipovanou výchovu k vlastenectví - fakt se ze všech dětí snaží udělat Holanďany. což je logické, potřebují zaintegrovat všechny přistěhovalce. Ve výsledku se během těch dvou let syn považoval za Holanďana mnohem víc, než se kdy (třeba i ted v osmi) považoval za Čecha. Chodil v oranžové, slavil královniny narozeniny, aktivně se účastnil průvodu při oslavě města, kde jsme bydleli, fandil Holandsku, učil se holandskou hymnu, vlajku poznal na 300 metrů. Teď už je zase Čech, ale v podstatě o tom ani moc neví. Kdybysme tam zůstali dýl, stal by se z něj hrdý nizozemec.
Předchozí