Rodiče se s mým odchodem právě moc nesrovnali. Tak si říkám, jestli nebudu také taková. Chybí mi to, co už asi dnes stejně moc neexistuje - žít na nějakém místě, kde to nebudu mít daleko ke zbytku rodiny, kde na ulici budu potkávat kamarády a známé z dětství apod. Asi jsem nostalgická nebo sentimentální, nevím. Sama jsem se odstěhovala už podruhé a nějak mi tyto věci chybí. Připadám si jak starší lidé, kteří se před smrtí chtějí vrátit do míst svého dětství a mládí. Jako že bych se ráda zase prošla ulicí, kde jsme chodily kdysi s maminkou nakupovat apod. Dnes je to tam stejně úplně jiné a asi bych tam stejně nechodila, ale takové věci mě pořád napadají. V cizině takový pocit vůbec nezažívám, jako doma si tam nepřipadám a i když jdu na místa, kde jsem byla před několika lety, nemám s nimi spojené takové vzpomínky jako v ČR.