Syn je opačnej extrém. Chce to mít dokonalý, furt se s ním hádám, aby negumoval, že už je to dobrý
Píše hezky, ale jeho přístup ke všemu je extrémně puntičkářský a není to žádnej med. Ve škole brečí, že něco nestihl dodělat, učitelce to nevadí, jemu jo.....furt má nějak pocit že selhal, i když ho chválíme.....jako řešíme to dnes a denně s učitelkou, už je to pomalu na psychologa
skoro bych byla radši, kdyby to odflakoval a byl spokojenej.