Martino,

já tenhle postoj plně chápu, nicméně mé vlastní svědomí mi nedovolí předhazovat členství ve straně lidem, které osobně znám a jak říkám, krom tohoto "kroku stranou" na nich nic špatného nevidím.

Udělala bych to, kdyby se tou kariérou jakkoli vytahovali nad ty druhé, ale to jsem je dělat neslyšela a minimálně o jednom z nich vím, že rozhodnutí o vstupu do strany už tehdy považoval za morálně sporné.

Ano, i já vnímám nespravedlnost toho, co jsi zmínila - že těm, kteří v tomhle směru selhali, ta kariéra zůstala a ti druzí nemají nic, a že když se zpochybní oběť, kterou kvůli té pevné páteři museli přinést, tak vlastně jako by to bylo k ničemu, že by si člověk řekl, že nejvíc se vyplatí být pragmatik, vstoupit do (kterékoli) strany, ať už je to KSČ nebo třeba NSDAP, ale moc tam nevyčnívat (to kvůli tomu, jak říkal Kili, že nepřítele, který nebyl moc krutý, je výhodnější ušetřit, zvlášť když takových nepřátel bylo málem půl státu), protože získáš všechny možné výhody a když to rupne, tak se ti nic moc nestane.