No jistě, protože byli lidi všelijací a příběhů tolik kolik těch lidí. Jsem přesvědčená, že víc bylo těch přizdisráčů kteří chtěli mít klid a žít si soukromý život bez problémů než těch opravdu zlejch a jestli u toho měli nějakou červenou modrou nebo puntíkatou knížku jim bylo celkem fuk. Navíc tenkrát to plno lidí nemělo vydefinováno tak, že KSČ je zločinecká organizace. Třeba moje zkušenost z místa kde jsem žila je, že se to dělalo všechno tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, byly mnohem důležitější vztahy mezi těma lidma lecos se "přikrylo" a často i komunista nekomunistu, protože se znali jejich dědci už od školy.